
Jinak ještě pár info k závodu:
Paříž - Madrid 1903
Brzy ráno 24. května 1903 se ve Versailles pohybovalo neobvykle mnoho lidí, včetně mnoha stovek zahraničních novinářů. Událostí, která je sem ve tři hodiny ráno přilákala, byl start dálkového závodu Paříž-Madrid. Trať byla rozdělena do tří etap: Paříž-Bordeaux, Bordeaux-Vitoria,Vitoria-Madrid. Do 1307 km dlouhého závodu se přihlásilo 314 závodníků ze všech zemí, které hrály významnou úlohu v tehdejším automobilovém průmyslu. Favoritem byly značky Mors (čtyřválec 11,2 l) a DeDietrich. Kromě nich stály na startu také vozy Panhard&Levassor, Wolsley, Benz, Mercedes, Adler, De Dion-Bouton, Renault a další. Počtem přihlášených závodníků a zájmem veřejnosti se závod řadil k nejvýznamnějším motoristickým podnikům té doby.
První etapu Paříž - Bordeaux v kategorii těžkých vozů vyhrál Ferdinand Gabriel na voze Mors Dauphine (na obr.) časem 5:15:31,5 hod. t.j. průměrnou rychlostí 105km/hod.. Do Bordeaux dojel jako čtvrtý, ale startoval až na 163. místě; to znamená, že cestou musel předjet 159 soupeřů odstavených na krajnici pro poruchu nebo havarovaných.
Druhý dojel Salleron také na Morsu, pak Charles Jarrott na DeDietrich a Warden na Mercedesu. Kategorii lehkých vozů vyhrál Louis Renault na vlastním voze průměrem 97 km/hod.
Závod se jel na otevřených silnicích, které se pořadatelé marně snažili zajistit průjezdné. Velké a těžké sportovní vozy se po nich řítily velkou rychlostí, často ne zcela ovládané svými jezdci. Docházelo ke kolizím s diváky, které nezvládala ani na pomoc přivolaná armáda. Většina tehdejších závodních vozů byla vybavena velkými motory s obsahem nad deset litrů, pouze Renault měl, jako jediný, motor o obsahu pouhých 6,5 litru. Vozy dosahovaly při maximálních otáčkách kolem 2500 ot./min rychlosti až 150 km/hod., ale ostatní konstrukční části těmto rychlostem naprosto neodpovídaly. Během první etapy závodu přišlo o život 10 lidí a mnoho utrpělo těžká zranění; na základě toho francouzské úřady zakázaly pokračování závodu a z Bordeaux byly vozy přepraveny zpět do Paříže vlakem.
Jedním ze smrtelně zraněných byl také Marcel Renault, jehož vůz dostal smyk při předjíždění Leona Théryho na Brasieru v zatáčce u obce Couhé-Verac. Louis Renault byl bratrovou smrtí tak otřesen, že již nikdy nevsedl za volant závodního vozu a značka Renault se zachovala jen díky úsilí třetího z bratrů - Fernanda - který pokračoval ve výrobě automobilů i přes protesty Louise Renaulta.
Po celém světě se vzedmula vlna odporu k automobilovým závodům. Mnoha úředníkům byl dán do rukou důkaz o nebezpečnosti takových podniků a na dlouhou dobu to vypadalo, že se již nikdy žádný závod pořádat nebude. Jediným východiskem z této situace bylo pořádání závodů na zcela uzavřených tratích, ze kterých se postupně vyvinul současný seriál Grand Prix F1.