Nějaké povídání ode mne - celé v první osobě, protože jsem se během závodu pohyboval s několika různými skupinami lidí. Tak trošku jsem (nezávisle na něm) kopíroval program Petra Pančochy, jak ho popsal na ewrc, ale mám tam i něco navíc

Předně říkám, že mne s mýma plochýma nohama slušně vyřídila už technická přejímka, po které se mi už ve zbytku závodu nechtělo moc chodit (10,5 hodiny stání na asfaltu není nic extra), ale nakonec to nebylo ani moc třeba. S výjimkou kvalifikace a poslední RZ jsme vždy dojeli až k RZ autem, a to jsme přitom nebyli ani na jednom diváckém místě a neprojeli ani žádný zákaz vjezdu. Celkově to letos bylo hodně pohodové. Přišlo mi, že na trati nikdo nic nehrotil, ať už bezpečáci, traťáci nebo diváci. Viděl jsem jen letní pohodu a klid a dokonce i velmi málo alkoholu. Koneckonců i na přejímce prošli všichni a stalo se na zlínské poměry i vcelku málo nehod.
Kvalifikaci jsem začal překonáním Moravy přes pěší most z Otrokovic. Tady jsme se kapku zakecali a až Walachova grupa nás pobídla vydat se dle původního plánu do lesa. Tam jsme zůstali v prudkém stoupání s hlubokými katy s vytahaným bordelem. Vypáskováno na pohodu a i docela pěkná podívaná včetně pár krizovek nebo divočejších driftů (Erdi, Bouffier, Štajf). Neuvěřitelně rychle úsek projeli Lukyanuk a Huttunen. Městskou jsem sledoval z pěšího mostu přes Dřevnici a nebylo to špatné. Člověk tam alespoň nemusí stát celé odpoledne, aby něco viděl. Fakt hodně se mi tam líbil Madsen s jeho krásným kit carem nebo Tarabus.
Na Biskupicích jsme sledovali parádní rychlý kopací kat z kopce zhruba ve dvou třetinách RZ. Postavili jsme se tak, abychom viděli i po rovince následující těžkou zatáčku přes horizont. Největší divočinu v první zatáčce předvedl Koči, v druhé Huttunen. Zajímavé taky bylo, že Valoušek měl auto strašně měkké a po dopadu na cestu sedl až na lyžinu. Následně jsme se na poslední chvíli přesunuli na Troják na sjezd do Vlčkové, kde jsme mohli vidět probrzdění Pecha na louku a celkově docela akčí brzdění na čím dál víc uskákané cestě z kopce. Po obědě jsme se rozhlodli vrátit na stejné místo na Biskupice a zůstat až po cupové Adamy. Podívaná to nebyla o nic horší než v prvním průjezdu a navíc ji okořenily posádky z hloubi startovního pole. Krizovku tam měli tuším Hrobský a Šikl (dva stejné červené Lancery). Noční Slušovice jsme zavrhli a jeli radši "pobejt" do servisu.
Na neděli jsem rozhodl zariskovat a zkusit úplně nové místo. Vybral jsem ukrutně rychlou levou zatáčku za horizontem na širokém spojovacím úseku kousek před odbočkou do lesa na Pindule. Před startem jsme se se dohadovali, jestli to jde projet na plný plyn, a ono to fakt šlo - Roman Kresta tam jako jediný ani nevrkl, ale jeho průlet s trochu ustřelenou zádí nevypadal úplně bezpečně. Každopádně bylo zajímavé sledovat, jak zcela odlišně se v takovém místě chovaly měkké, vysoké a poněkud houpavé Fabie a naopak totálně stabilní a nízko nad cestou posazené Fiesty. Zajímavý byl i rozdíl v průjezdech a v tom, jakým obloukem kdo do takové zatáčky najížděl. Vlček nebo Botka měli hodně podivnou stopu, naopak okruhář Kostka si lehce přibrzdil viditelně dřív než většina ostatních, aby pak zatáčku vykroužil s výhodou největšího poloměru pod plným plynem. Po další návštěvě servisu jsem se vydal na poslední RZ na známý skok kousek před cílem, kde loni boural Kopáček. Jak jste už viděli na videu ukrutné krizovky Suareze (z videa to tak nepůsobí ale na živo na místě jsme ho fakt už všichni viděli rozsekaného o stromy v lese), tak o zábavu tam nebyla nouze. Kresta měl rozhodně nejrychlejší a nejpřesnější průjezd. Kostka byl hodně rozevlátý (tvrdil, že měl defekt, což by to asi vysvětlovalo). Hodně daleko skákali i Kopecký, Moffet nebo Bouffier.
Celkově vzato to byl super závod odehrávající se přitom za naprosté pohody a přidávám se ke gratulaci pořadatelům.
Dovolím si ještě povzdechnout nad tím, jak mladší jezdci nestíhají nejenom vyježděným matadorům Kopeckému s Pechem, ale ani "důchodci" Krestovi a okruháři Kostkovi. Snad vyrostou nástupci v aktuálně slibných juniorech.