) a tají, kdo s tím pojede, ale pak jsem si vzpomněl, že mám obrázek otevřít v novém okně a možná se zobrazí celá fotka...A BYLA TAM Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
Přejít na nepřečtené příspěvky • Příspěvků: 168
• Stránka 12 z 17 • 1 ... 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 ... 17
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od liposh » stř 17.06.2020 12:50
...ve firefoxu se mi zobrazila jen přední půlka fotky toho Semiše a už jsem Plutovi chtěl nadávat, že je zase tajemnej , jak hrad v Karpatech (což je jedna z jeho hlavních vlastností ) a tají, kdo s tím pojede, ale pak jsem si vzpomněl, že mám obrázek otevřít v novém okně a možná se zobrazí celá fotka...A BYLA TAM
) a tají, kdo s tím pojede, ale pak jsem si vzpomněl, že mám obrázek otevřít v novém okně a možná se zobrazí celá fotka...A BYLA TAM - liposh
- A/5
- Příspěvky: 478
- Registrován: úte 30.08.2011 18:56
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od PLuto » čtv 18.06.2020 16:44
Dovolil jsem si převzít z facebookové stránky Motorsport Revue:
Ve středu 17. června 2020 slaví 70. narozeniny legenda české motoristické žurnalistiky - PhDr. Vladimír Dolejš. Od roku 2013 je naším váženým kolegou v redakci Motorsport revue. Vladimír má za sebou také zajímavou závodní kariéru. Například v rally se jedná o 78 oficiálních startů, ale nebyl jen jezdcem rally. V lednu 2014 pro druhé vydání elektronického magazínu Motorsport revue takto shrnul svůj postoj k motoristickému závodění.
Rally? Okruhy? Nebo ještě něco jiného? Kdo ví…
Text: Vladimír Dolejš
Která sportovní disciplína je nejlepší, nejpoutavější, nejpopulárnější, nejnapínavější či nejvíc účastníky naplní? Těžká otázka, že? Ba skoro nezodpověditelná. Každý má svůj vkus a své zkušenosti, každého baví něco jiného. Ať už jako diváka nebo přímého účastníka. Měl jsem to štěstí, že jsem disciplíny mohl vyzkoušet téměř všechny.
Za víc než dvacet let na závodních tratích nejrůznějších typů se mi poštěstilo okusit od každého trochu. Nikoliv jako profesionál nebo špičkový jezdec s velkým autem aspirující na kdejaký titul, ale jako hobby jezdec, jakých je u nás drtivá většina. Za hlavní poslání jsem vždycky považoval svou žurnalistickou profesi, automobilový sport mi jen pomáhal poznat všechno i z druhé strany, přímo zevnitř. Ne každý motoristický novinář něco podobného zažil, ale každopádně je náhled do zákulisí a kuchyně prospěšný zážitek. Spousta věcí se dá hodnotit jinak, než by tomu bylo výhradně zvenčí.
Parta na rallye
Srdcovou záležitostí zůstává rallye. Těch se mi podařilo absolvovat nejvíc a věnovat jim nejvíc roků. To ostatní bylo vždycky jaksi doplňkem. Ne okrajovým, i okruhy mám rád a svézt se v úplně jiných podmínkách má zase jiné kouzlo. Kromě autokrosu a motokár mi bylo v životě dopřáno vyzkoušet všechny disciplíny. Včetně těch nepříliš rozšířených, jako je například plochá dráha automobilů.
Všechny druhy závodů nebo soutěží mají ale něco společného – potkávat se s kamarády, kolegy a potenciálními soupeři je velkým zážitkem. Řídit rychlé auto je samozřejmě neopakovatelné, ale to setkávání k tomu neodmyslitelně patří. Při tréninku, během samotného podniku i po něm se odehrává cosi velmi krásného a nenahraditelného. Ne nadarmo mnozí z těch, kteří už aktivně nejezdí, pilně závody navštěvují a chodí mezi ty aktivní. Pořád nasávají tu atmosféru a zvuk nastartovaného motoru v nich probouzí to, co se popsat prostě nedá.
K takovému setkávání dávají nejvíc prostoru právě soutěže. Trvají nejdéle, většinou několik dnů a nabízejí několik prostředí. Trénink, večerní posezení před spaním, servisní areál a potom vždycky pár minut v časové kontrole, než se nasadí přilba a závodní pole se popojede ke startu. Dneska se všechno posunulo k systému spíš sprinterskému, už není čas na několikadenní seznamovací jízdy, a tudíž ubylo těch večerů a také nočních tréninků. V noci se už téměř nejezdí, škoda, ale co se dá dělat, takový je vývoj. Mezi jednotlivými vložkami pořád zbývá dost času na popovídání. Nejen o závodech, ale tak vůbec. Třebaže hovory na téma zatáčky, gumy, brzdy a samozřejmě špatně fungující motor či převodovka pochopitelně pořád převládají. A právě to je rally.
Okruhy
Okruhy jsou jiné. Individuálnější, od diváků odtažitější, naleštěnější a s trochu komfortnějším zázemím. I to se ale mění, to, co v rallye mají k dispozici velké týmy si už s okruháři moc nezadá. Na samotné dráze všechno směřuje k okamžitému výkonu, i ve vytrvalostních závodech se snaha soustřeďuje do zhuštěnější podoby. Běžný závod ale trvá pár desítek minut. Tam je třeba vyvinout všechno úsilí, pak následuje uvolnění a odpočinek. Na rozdíl od soutěže, kde se jede většinou kratší dobu a ne s takovým nasazením, jenže mnohokrát za den. A pak následuje ještě další den – a mezi tím někdy i noc.
Kopce
Trochu stranou stojí závody do vrchu. Trať se dá absolvovat doslova za pár desítek vteřin, dvakrát během tréninku, dvakrát při závodě. Proto je třeba ujet z domova leckdy i řadu stovek kilometrů, párkrát vyjet nahoru – a zase maraton domů. Kopec je třeba nadřít nazpaměť, tak, by se dal ujet snad i se zavřenýma očima. Zatáček je tu proti rallye minimum, ale zase nepomáhá nikdo z pravého sedadla. Přesto je všechno podstatně jednodušší a snazší. Ne nadarmo tu sbírají snadné úspěchy i třeba nijak zvlášť vynikající soutěžáci. Nechci se vrchařů nijak dotknout, mnozí se mnou asi ani nebudou souhlasit, ale je to prostě tak.
Dálkové soutěže
Naprosto zvláštní kategorií jsou dlouhé soutěže. Celkem šestkrát jsme stáli na startu Tour d'Europe, kdysi opravdu věhlasné soutěže, kterou obsazovaly v minulosti i tovární týmy. Včetně škodovky. Projeli jsme tratě rakouských nebo německých soutěží Rallye Costa Brava, San Remo, Portugalské, Kyperské rallye či Rallye Acropolis nebo Monte Carlo, Rajdu Polského, Rally Taurus v Maďarsku nebo Sibiu v Rumunsku, ale také dodnes slavných rallye v Chorvatsku, Slovinsku, Bulharsku, případně v Maroku, kde se klasické soutěže jinak nejezdí.
Okruhářem s Fordem Fiesta
Podařilo se mi poznat všechny okruhy u nás i v blízkém či vzdálenějším okolí, zejména díky účasti v prvním ročníku Fiesta Cupu v roce 1992. To byla vlastně první příležitost českého sportovního publika poznat značkové pohárové závody. Tehdy v týmu Světa motorů se nám i docela dařilo, třebaže na profesionály Engeho nebo Bareše jsme s Jaroslavem Páralem, Stanislavem Matějovským nebo Hankou Lhotskou neměli.
Moje účinkování v týmu skončilo v létě, kdy mě postihla těžká nehoda v civilním provozu. Na mé místo naskočil Tomáš Enge, tehdy právě šestnáctiletý, takže už mohl získat licenci. Projeli jsme toho ale spoustu. Dokonce se tehdy tým jaksi navíc zúčastnil čtyřiadvacetihodinového závodu na Nürburgringu, té klasické dlouhé Severní smyčky, třebaže už existoval ten nový a stále platný okruh.
Zažít Mekku všech okruhářů je něco naprosto neopakovatelného. S fiestou jsme tam byli mezi nejslabšími, ale našimi soupeři byla skutečně velká jména. Ještě dodnes žijí vzpomínky na noční průtrž mračen, zatopenou trať v karuselech a nutné přerušení závodu. Na to se nezapomíná.
V barvách Opelu
Právě tak na další z klasických klání, 24 hodin Spa Francorchamps. Tam mě zase pozval tovární tým Opel, když postavil v roce 1997 mezinárodní tým novinářů pro dvoulitrovou astru. Se švýcarsko-španělsko-českou posádkou jsme dokonce aspirovali na bednu v kategorii, ale horkokrevný španělský kolega v noci auto notně poškodil a než mechanici zjednali nápravu, propadli jsme se na pátou pozici. V Belgii se Opel postaral o dokonalé podmínky, kromě noclehárny pro noční odpočinek měl k dispozici třeba i pračku a sušičku na kombinézy po vystřídání, o specialistech na výživu a pitný režim nemluvě. Na trati bylo třeba sledovat spíš zpětné zrcátko než to, co se děje vpředu, třílitrovými bavoráky a tehdy začínajícími turbodiesely se to na nádherném okruhu jen hemžilo a zhruba každý pátý, šestý okruh se vždycky kolem nás přehnaly. Noční atmosféra se ale dá popsat jen těžko, to se musí prostě zažít.
Ale bez kouzla nezůstaly ani české okruhy. Naposled se mi podařilo už daleko později absolvovat brněnskou šestihodinovku s rovněž dvoulitrovým Fordem Escort, tým tehdy postavil Petr Vojáček a sdílel ho s námi Jaromír Malý, operující hlavně ve vrchařském mistrovství Evropy.
S Nissanem zpátky do rally
Na okruzích jsem mohl setrvat ještě rok po fiestě v barvách Světa motorů, pro změnu v týmu příbramského Vladimíra Trkala. To už ale začínal další značkový pohár, Sunny Cup. Identické vozy Nissan Sunny GTI shromáždili dva nadšenci a vypsali pro ně nejen okruhové, ale i kopcové, rallycrossové a plochodrážní závody. Škoda, vzali si příliš velké sousto a nadějný projekt přežil pouhou sezónu.
Nissany se rozprchly po republice, většina jich přešla do rally, ba dokonce ojediněle se objevují v hobby soutěžích i dnes, po dvaceti letech. Technicky se mého vozu ujal plzeňský tým ROTO, později přezbrojil na typ Almera. Já měl tu čest řídit v roce 1996 na Rally Vyškov, tehdy ještě součásti tzv. „velkého mistráku,“ vůbec první áčkovou almeru, která kdy vznikla. Že to bylo právě u nás, už zůstane v historii motoristického sportu zapsáno navždy.
ROTO pak dovezlo nezapomenutelný a hlavně nevyzpytatelný vůz Nissan GTI-R, který dokázal zkrotit jen Emil Triner. Hned v první sezóně po ukončení angažmá ve škodovce, v roce 2000, s ním získal historicky první český titul v nové disciplíně rallysprintů.
Supervýkonná čtyřkolka, která měla už tehdy jako vůbec první u nás všechny tři aktivní diferenciály, byla na trati vždycky nepředvídatelná svým podvozkem, ale svézt se s vozem na několika sprintech skýtalo nehynoucí zážitek.
Resumé
Takže: která disciplína je nejlepší, nejpřitažlivější, nej…, nej…? Ne nadarmo se říká rally královská disciplína. Je tu všechno. To ale neznamená, že jsou okruhy něčím méněcenné. Je třeba si vážit dobrého sportovního výkonu v kterékoliv disciplíně, žádný není zadarmo, každý stojí – vedle peněz samozřejmě – notné úsilí, nasazení i část obětování. Proto si vážím každého takového. Ať už na nějaké špičkové úrovni, anebo jen té hobby.
Ve středu 17. června 2020 slaví 70. narozeniny legenda české motoristické žurnalistiky - PhDr. Vladimír Dolejš. Od roku 2013 je naším váženým kolegou v redakci Motorsport revue. Vladimír má za sebou také zajímavou závodní kariéru. Například v rally se jedná o 78 oficiálních startů, ale nebyl jen jezdcem rally. V lednu 2014 pro druhé vydání elektronického magazínu Motorsport revue takto shrnul svůj postoj k motoristickému závodění.
Rally? Okruhy? Nebo ještě něco jiného? Kdo ví…
Text: Vladimír Dolejš
Která sportovní disciplína je nejlepší, nejpoutavější, nejpopulárnější, nejnapínavější či nejvíc účastníky naplní? Těžká otázka, že? Ba skoro nezodpověditelná. Každý má svůj vkus a své zkušenosti, každého baví něco jiného. Ať už jako diváka nebo přímého účastníka. Měl jsem to štěstí, že jsem disciplíny mohl vyzkoušet téměř všechny.
Za víc než dvacet let na závodních tratích nejrůznějších typů se mi poštěstilo okusit od každého trochu. Nikoliv jako profesionál nebo špičkový jezdec s velkým autem aspirující na kdejaký titul, ale jako hobby jezdec, jakých je u nás drtivá většina. Za hlavní poslání jsem vždycky považoval svou žurnalistickou profesi, automobilový sport mi jen pomáhal poznat všechno i z druhé strany, přímo zevnitř. Ne každý motoristický novinář něco podobného zažil, ale každopádně je náhled do zákulisí a kuchyně prospěšný zážitek. Spousta věcí se dá hodnotit jinak, než by tomu bylo výhradně zvenčí.
Parta na rallye
Srdcovou záležitostí zůstává rallye. Těch se mi podařilo absolvovat nejvíc a věnovat jim nejvíc roků. To ostatní bylo vždycky jaksi doplňkem. Ne okrajovým, i okruhy mám rád a svézt se v úplně jiných podmínkách má zase jiné kouzlo. Kromě autokrosu a motokár mi bylo v životě dopřáno vyzkoušet všechny disciplíny. Včetně těch nepříliš rozšířených, jako je například plochá dráha automobilů.
Všechny druhy závodů nebo soutěží mají ale něco společného – potkávat se s kamarády, kolegy a potenciálními soupeři je velkým zážitkem. Řídit rychlé auto je samozřejmě neopakovatelné, ale to setkávání k tomu neodmyslitelně patří. Při tréninku, během samotného podniku i po něm se odehrává cosi velmi krásného a nenahraditelného. Ne nadarmo mnozí z těch, kteří už aktivně nejezdí, pilně závody navštěvují a chodí mezi ty aktivní. Pořád nasávají tu atmosféru a zvuk nastartovaného motoru v nich probouzí to, co se popsat prostě nedá.
K takovému setkávání dávají nejvíc prostoru právě soutěže. Trvají nejdéle, většinou několik dnů a nabízejí několik prostředí. Trénink, večerní posezení před spaním, servisní areál a potom vždycky pár minut v časové kontrole, než se nasadí přilba a závodní pole se popojede ke startu. Dneska se všechno posunulo k systému spíš sprinterskému, už není čas na několikadenní seznamovací jízdy, a tudíž ubylo těch večerů a také nočních tréninků. V noci se už téměř nejezdí, škoda, ale co se dá dělat, takový je vývoj. Mezi jednotlivými vložkami pořád zbývá dost času na popovídání. Nejen o závodech, ale tak vůbec. Třebaže hovory na téma zatáčky, gumy, brzdy a samozřejmě špatně fungující motor či převodovka pochopitelně pořád převládají. A právě to je rally.
Okruhy
Okruhy jsou jiné. Individuálnější, od diváků odtažitější, naleštěnější a s trochu komfortnějším zázemím. I to se ale mění, to, co v rallye mají k dispozici velké týmy si už s okruháři moc nezadá. Na samotné dráze všechno směřuje k okamžitému výkonu, i ve vytrvalostních závodech se snaha soustřeďuje do zhuštěnější podoby. Běžný závod ale trvá pár desítek minut. Tam je třeba vyvinout všechno úsilí, pak následuje uvolnění a odpočinek. Na rozdíl od soutěže, kde se jede většinou kratší dobu a ne s takovým nasazením, jenže mnohokrát za den. A pak následuje ještě další den – a mezi tím někdy i noc.
Kopce
Trochu stranou stojí závody do vrchu. Trať se dá absolvovat doslova za pár desítek vteřin, dvakrát během tréninku, dvakrát při závodě. Proto je třeba ujet z domova leckdy i řadu stovek kilometrů, párkrát vyjet nahoru – a zase maraton domů. Kopec je třeba nadřít nazpaměť, tak, by se dal ujet snad i se zavřenýma očima. Zatáček je tu proti rallye minimum, ale zase nepomáhá nikdo z pravého sedadla. Přesto je všechno podstatně jednodušší a snazší. Ne nadarmo tu sbírají snadné úspěchy i třeba nijak zvlášť vynikající soutěžáci. Nechci se vrchařů nijak dotknout, mnozí se mnou asi ani nebudou souhlasit, ale je to prostě tak.
Dálkové soutěže
Naprosto zvláštní kategorií jsou dlouhé soutěže. Celkem šestkrát jsme stáli na startu Tour d'Europe, kdysi opravdu věhlasné soutěže, kterou obsazovaly v minulosti i tovární týmy. Včetně škodovky. Projeli jsme tratě rakouských nebo německých soutěží Rallye Costa Brava, San Remo, Portugalské, Kyperské rallye či Rallye Acropolis nebo Monte Carlo, Rajdu Polského, Rally Taurus v Maďarsku nebo Sibiu v Rumunsku, ale také dodnes slavných rallye v Chorvatsku, Slovinsku, Bulharsku, případně v Maroku, kde se klasické soutěže jinak nejezdí.
Okruhářem s Fordem Fiesta
Podařilo se mi poznat všechny okruhy u nás i v blízkém či vzdálenějším okolí, zejména díky účasti v prvním ročníku Fiesta Cupu v roce 1992. To byla vlastně první příležitost českého sportovního publika poznat značkové pohárové závody. Tehdy v týmu Světa motorů se nám i docela dařilo, třebaže na profesionály Engeho nebo Bareše jsme s Jaroslavem Páralem, Stanislavem Matějovským nebo Hankou Lhotskou neměli.
Moje účinkování v týmu skončilo v létě, kdy mě postihla těžká nehoda v civilním provozu. Na mé místo naskočil Tomáš Enge, tehdy právě šestnáctiletý, takže už mohl získat licenci. Projeli jsme toho ale spoustu. Dokonce se tehdy tým jaksi navíc zúčastnil čtyřiadvacetihodinového závodu na Nürburgringu, té klasické dlouhé Severní smyčky, třebaže už existoval ten nový a stále platný okruh.
Zažít Mekku všech okruhářů je něco naprosto neopakovatelného. S fiestou jsme tam byli mezi nejslabšími, ale našimi soupeři byla skutečně velká jména. Ještě dodnes žijí vzpomínky na noční průtrž mračen, zatopenou trať v karuselech a nutné přerušení závodu. Na to se nezapomíná.
V barvách Opelu
Právě tak na další z klasických klání, 24 hodin Spa Francorchamps. Tam mě zase pozval tovární tým Opel, když postavil v roce 1997 mezinárodní tým novinářů pro dvoulitrovou astru. Se švýcarsko-španělsko-českou posádkou jsme dokonce aspirovali na bednu v kategorii, ale horkokrevný španělský kolega v noci auto notně poškodil a než mechanici zjednali nápravu, propadli jsme se na pátou pozici. V Belgii se Opel postaral o dokonalé podmínky, kromě noclehárny pro noční odpočinek měl k dispozici třeba i pračku a sušičku na kombinézy po vystřídání, o specialistech na výživu a pitný režim nemluvě. Na trati bylo třeba sledovat spíš zpětné zrcátko než to, co se děje vpředu, třílitrovými bavoráky a tehdy začínajícími turbodiesely se to na nádherném okruhu jen hemžilo a zhruba každý pátý, šestý okruh se vždycky kolem nás přehnaly. Noční atmosféra se ale dá popsat jen těžko, to se musí prostě zažít.
Ale bez kouzla nezůstaly ani české okruhy. Naposled se mi podařilo už daleko později absolvovat brněnskou šestihodinovku s rovněž dvoulitrovým Fordem Escort, tým tehdy postavil Petr Vojáček a sdílel ho s námi Jaromír Malý, operující hlavně ve vrchařském mistrovství Evropy.
S Nissanem zpátky do rally
Na okruzích jsem mohl setrvat ještě rok po fiestě v barvách Světa motorů, pro změnu v týmu příbramského Vladimíra Trkala. To už ale začínal další značkový pohár, Sunny Cup. Identické vozy Nissan Sunny GTI shromáždili dva nadšenci a vypsali pro ně nejen okruhové, ale i kopcové, rallycrossové a plochodrážní závody. Škoda, vzali si příliš velké sousto a nadějný projekt přežil pouhou sezónu.
Nissany se rozprchly po republice, většina jich přešla do rally, ba dokonce ojediněle se objevují v hobby soutěžích i dnes, po dvaceti letech. Technicky se mého vozu ujal plzeňský tým ROTO, později přezbrojil na typ Almera. Já měl tu čest řídit v roce 1996 na Rally Vyškov, tehdy ještě součásti tzv. „velkého mistráku,“ vůbec první áčkovou almeru, která kdy vznikla. Že to bylo právě u nás, už zůstane v historii motoristického sportu zapsáno navždy.
ROTO pak dovezlo nezapomenutelný a hlavně nevyzpytatelný vůz Nissan GTI-R, který dokázal zkrotit jen Emil Triner. Hned v první sezóně po ukončení angažmá ve škodovce, v roce 2000, s ním získal historicky první český titul v nové disciplíně rallysprintů.
Supervýkonná čtyřkolka, která měla už tehdy jako vůbec první u nás všechny tři aktivní diferenciály, byla na trati vždycky nepředvídatelná svým podvozkem, ale svézt se s vozem na několika sprintech skýtalo nehynoucí zážitek.
Resumé
Takže: která disciplína je nejlepší, nejpřitažlivější, nej…, nej…? Ne nadarmo se říká rally královská disciplína. Je tu všechno. To ale neznamená, že jsou okruhy něčím méněcenné. Je třeba si vážit dobrého sportovního výkonu v kterékoliv disciplíně, žádný není zadarmo, každý stojí – vedle peněz samozřejmě – notné úsilí, nasazení i část obětování. Proto si vážím každého takového. Ať už na nějaké špičkové úrovni, anebo jen té hobby.
- PLuto
- www.AutoSport.CZ
- Příspěvky: 23738
- Registrován: úte 01.01.2008 00:00
- Bydliště: Zlín
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od Tomáš » ned 21.06.2020 22:07
Nevšimnul jsem si, že by tu to někde padlo, proto přidávám rozhodnutí ke Štochlově stopce (za loňskou Prahu). Je to na celou sezonu, pro Štochla jediná malá útěcha, že ta letošní bude jen krátká.
www.autoklub.cz/wp-content/uploads/2020 ... ackova.pdf
Rozhodnutí padlo už začátkem března, na stránkách autoklub zveřejněno ale až před 14 dny.
www.autoklub.cz/wp-content/uploads/2020 ... ackova.pdf
Rozhodnutí padlo už začátkem března, na stránkách autoklub zveřejněno ale až před 14 dny.
- Tomáš
- A/6
- Příspěvky: 1602
- Registrován: ned 12.07.2009 13:51
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od PetrWRC » pon 22.06.2020 17:37
Narovinu mě udivuje styl chování Štochla stylem - "o co jako komu jde, omluvil jsem se a něco přisypal" 
Na podniku, kde vůbec o nic nejde je to do nebe volající ... zarážející by to bylo samozřejmě i na normální soutěži, kde bych dokázal pochopit roletu před očima (ale trest by musel přijít tak nebo tak). Celý to na mě působí jako "chčijeme vám na záda, všechno je nám jedno, co chcete si zjišťujte u poškozené protistrany, k ničemu se nebudu vyjadřovat, co si mě vůbec dovolujete otravovat, jsem časově extrémně vytíženej" 
Když jsem koukal na seznam přihlášených na Radouň, tak jsem si řikal, co tam dělá ... a teď to puzzle do sebe zapadlo, on jinde nemůže
Na podniku, kde vůbec o nic nejde je to do nebe volající ... zarážející by to bylo samozřejmě i na normální soutěži, kde bych dokázal pochopit roletu před očima (ale trest by musel přijít tak nebo tak). Celý to na mě působí jako "chčijeme vám na záda, všechno je nám jedno, co chcete si zjišťujte u poškozené protistrany, k ničemu se nebudu vyjadřovat, co si mě vůbec dovolujete otravovat, jsem časově extrémně vytíženej" Když jsem koukal na seznam přihlášených na Radouň, tak jsem si řikal, co tam dělá ... a teď to puzzle do sebe zapadlo, on jinde nemůže
- PetrWRC
- www.AutoSport.CZ
- Příspěvky: 3385
- Registrován: úte 01.01.2008 15:14
- Bydliště: České Budějovice
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od Karbonyl » pon 22.06.2020 19:00
Kdo zná blíž, udiven není...
- Karbonyl
- www.AutoSport.CZ
- Příspěvky: 9491
- Registrován: úte 01.01.2008 00:00
- Bydliště: Zlín
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od Mates » úte 23.06.2020 18:24
https://www.facebook.com/pg/martinplesnikphotographer
- Mates
- S2000
- Příspěvky: 4058
- Registrován: stř 27.08.2008 07:18
- Bydliště: Branky u Valašského Meziříčí
Re: Novinky v MČR a RSS v sezóně 2020
od Mates » stř 24.06.2020 21:30
https://www.facebook.com/pg/martinplesnikphotographer
- Mates
- S2000
- Příspěvky: 4058
- Registrován: stř 27.08.2008 07:18
- Bydliště: Branky u Valašského Meziříčí
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků