Barum Czech Rally Zlín [FIA ERC, MČR] + Star Rally Historic

[PLuto]

K sepsání zhodnocení letošní Barumky jsem se odhodlával celkem hodně dlouho. V prvních dnech a týdnech po závodě jsem na to neměl vůbec sílu a ve finále ani čas. Neodstatek síly a času mi obecně přišel velký problém nejen u mě, ale i u spousty dalších věcí kolem Barumky. Ta roční pauza v pořádání byla znát, spousta věcí nefungovala ideálně, jak by měla. Řada věcí, která obvykle fungovává relativně bez problémů, tak měla spoustu zádrhelů. Plus se vyskytly další neočekávané problémy, které nebývaly tak časté. No a vrcholem k tomu byla spousta těch třešniček na dortu, které nevymyslíš. Smrt člena rodiny u časoměřiče těsně před startem závodu a tudíž nutné přeskupení lidí na poslední chvíli. Začneš jet free practice a odejde ti centrála napájející veškeré elektronické vybavení. Začínáš technickou přejímku, máš všechno nachystané a vyzkoušené - přijede první auto a najednou nefunguje váha levého zadního kola. Jsou to sice drobné zádrhely, ale letos jich bylo prostě nějak moc... A když se vrátím ještě k tomu času - tím, že se prakticky celé jaro uskutečnilo bez závodů (mluvím o ME a MČR), všechno se "nacpalo" na léto a podzim. Takže jakmile se na konci května začalo, člověk se prakticky nezastavil. Sám prožívám každý závod hodně intenzivně, ale pak potřebuju nějaký čas na regeneraci a přípravu na další závod. To se tentokrát nedařilo, závody šly jeden po druhém ve strašně rychlém sledu a nebyl pořádně čas dělat to, co bylo potřeba, natož pak něco navíc. S blížícím se termínem Barumky se to u mě ještě stupňovalo a poslední týdny před závodem už byly hodně extrémní. Vpodstatě drtivou většinu času jsem strávil u počítače nebo na závodech a největším relaxem byl asi pátek při Rally di Roma Capitale, kdy jsem během odpoledne, večera a noci nachodil po Římě přes 44 tisíc kroků... Sám doteď moc nechápu, jak jsem zvládl Fulnek, ten jsem prožil skoro jako v deliriu a moc si z něj nepamatuju. Vždycky jsem na tom byl s únavou a vypětím kolem Barumky hodně bledě, ale takovéto stavy z letoška před závodem (a pak i v následujících týden po závodě), jsem ještě nezažil. Ale to asi nikoho z vás až tak nezajímá, zaměřím se ve svém pojednání spíš k Barumce samotné.

Začněme tedy od začátku. Na loňský rok se plánoval velkolepý ročník oslavující jubilejní padesátiny. Přípravovala se velkolepá trať, která měla měřit celých 287,86 km a závěrečnou zkouškou měl být Troják o délce 29,55 km. Sám jsem měl strach, že takováto porce kilometrů bude pro současné závodníky příliš a přikláněl jsem se spíš ke kilometráži kolem 250 km. V plánu byly velkolepé doprovodné akce, řešila se řada významných hostů z historie Barumky, pracovalo se na kvalitní startovní listině v soudobých autech i v historicích. Plány to byly velkolepé a samotného mě to zajímá, jak by to dopadlo, kdyby se to mohlo uskutečnit. Jak všichni dobře víme, koronavir tomu udělal přítrž. A přestože jsem vloni s rozhodnutím o zrušení soutěže na přelomu června a července moc nesouhlasil, zpětně musím uznat, že to bylo nejspíš správné rozhodnutí. Ani ne tak kvůli koronaviru samotnému nebo jeho šíření, ale spíš kvůli té histerii kolem. Ale stalo se a nedalo se nic dělat. Už v tu chvíli bylo jasné, že plánovaný padesátý ročník v roce 2021 bude mnohem méně velkolepý a to po všech stránkách.

Tratě, základní stavební kámen každé soutěže. Naším snem bylo přinést na jubilejní padesátý ročník některé staré úseky, které se pojí k historii Barumky. Dlouhodobě je velký problém sehnat povolení na jakékoliv nové úseky, s těmi starými je to obdobné a začíná to být horší i u současných úseků. Přesto jsme se snažili všechny přesvědčit, ať nás na některé úseky pustí alespoň při tom jubilejním padesátém ročníku... Mno, ve finále se to nakonec moc nepodařilo. Někde byla trať hodně nesjízdná, někde nebyl zájem dát povolení, někde, kde už to vypadalo, že by se po letech mohlo podařit získat povolení, tak vše zhatil kůrovec. Jak pěkné by bylo mít opět "Valašskou bombu" v její plné kráse nebo úsek Mikulůvka-Kateřinice s legendárním vracákem v Pržnu. Bohužel, realita byla jiná. Navíc jsme se museli, i kvůli ekonomické situace (jak pořadatele, tak i posádek) usměrnit s kilometráží lehce nad 200 km. Po dlouhých letech jsme chtěli zařadit Komárov jako klasickou zkoušku, jezdívá se již od pradávné historie Barumky a současný ředitel Miloslav Regner na ní na Barumce začínal. Nakonec se ji podařilo zařadit, byť v kratší verzi z Topolné do Komárova. Mnohem větším husarským kouskem bylo spojení Semetína a Trojáku. O toto spojení jsme se pokoušeli již několik let, byť s vědomím, že se tímto spojením úplně uzavře průjezd obcí Hošťálková. Není to o tom, že by se celá obec uzavřela úplně, směrem na Ratiboř či na opačnou stranu na Troják se dá normálně odjet po celý den, ale i tak. Nakonec se podařilo spojení obou zkoušek vyjednat právě a pouze jen pro jubilejní padesátý ročník. Po dlouhé době se podařilo zařadit úsek Májová, který se tak vrátil jako část zkoušky Troják. Podařilo se i zařadit téměř kompletní starou verzi Pinduly z Bohuslavic. Jen úvodní pasáž (či závěrečná, dle směru) s legendárními skoky byla v takovém stavu, že se závodním autem nedala v plném tempu projet a muselo se startovat až za ní. Právě na zkoušku Pindula si stěžovala řada jezdců historických vozů. Zde bych rád dodal, že naší snahou v posledních letech bylo zařazovat do Star Rally Historic pokud možno ty méně rozbité zkoušky, na kterých historické vozy tolik netrpí. I proto ji neměli historici nikdy na programu. Každým rokem přicházela řada dotazů, kdy už budou historici dvoudenní, aby se svezli na všech zkouškách a hlavně kdy konečně budou mít možnost projet si Pindulu. Všem jsme slibovali, že na padesátý ročník to teda uděláme. No, udělali jsme, ale stejně se to některým jezdcům nelíbilo. Ale nikdy se nedá zavděčit všem, to víme... Sám jsem s finální skladbou harmonogramu nebyl úplně stoprocentně spokojený, pořád mi tam něco chybělo. Na poslední chvíli před vydáním zvláštních ustanovení ještě přišla další rána, když se musely vyřadit Zádveřice, další klasická rychlostní zkouška spojená s historií Barumky. Tím se musel harmonogram opět přeskupit. Na poslední chvíli se podařilo zařídit jako náhradu alespoň Biskupice, byť v takto okleštěné formě a s hodně rozbitým začátkem. Pořád ale lepší, než zůstat v neděli jen na dvou úsecích. Po přeskupení harmonogramu se rozbily původní plány s vyhlášením historiků před soudobým polem, takže se celé nedělní vyhlašování protáhlo až dlouho do noci (a ne všem pak zbyly síly na návštěvu tradiční afterparty).

To by pro dnešek myslím mohlo stačit, je potřeba ještě nachystat věci na Vsetín. Pokračování příště, tam se pokusím zaměřit na posádky respektive na skládání startovních listin jak historiků, tak i soudobých a elektrických Opelů.

[Pepé]

Myslím si, že co se vám nepodařilo letos o to se můžete pokud jste to mysleli opravdu vážně pokusit příští rok - vyberte jednu věc a na tu se soustřeďte. Pro příští rok by byla hezká ta valašská bomba.Barumka ve Vesníku - to v byl pěkný návrat ke kořenům. Pluto jak to dopadlo s tím důležitým hostem. - máte to přislíbeno i na příští rok ? Očekávám , že navrácením kalendáře MS do jakéhosi normálu bude velký přetlak soutěží co budou chtít jet Evropu a že je dobrých soutěží dost víme.

[Gurun]

K sepsání zhodnocení letošní Barumky jsem se odhodlával celkem hodně dlouho.. .

Paráda, už jsem se bál, že to nebude a těším se na pokračování.

[Karbonyl]

máte to přislíbeno i na příští rok ? Očekávám , že navrácením kalendáře MS do jakéhosi normálu bude velký přetlak soutěží co budou chtít jet Evropu a že je dobrých soutěží dost víme.

Smlouva byla podepsaná do 2022. Pak se děj vůle boží... Zatím vše okolo nového promotéra plave dost na vodě.

[Sabelt]

Ty podpultovky ze zakulisi mam fakt rad .. Pluto nezapomen na nas s tou druhou casti... skladani startovniho pole ... Vyhlizim ju den co den

[PLuto]

Ty podpultovky ze zakulisi mam fakt rad .. Pluto nezapomen na nas s tou druhou casti... skladani startovniho pole ... Vyhlizim ju den co den

Nezapomněl jsem na to, dokonce plánuju ještě dvě části (jednu ke Star rally a jednu k soudobému poli). Ale potřebuju na to mít to správné rozpoložení. Podzim byl hodně náročný, každý víkend nějaká soutěž. Navíc bylo hodně práce i se zakončením ERC. Ale do konce roku to snad zvládnu napsat.

[PLuto]

Už je evidentní, že do konce roku všechny tři plánované díly k padesátému ročníku Barumky napsat nezvládnu, zkusím zvládnout aspoň ten druhý, který by se měl věnovat Star Rally Historic.

Padesátý ročník je něco extra a tak jsem měl již řadu měsíců (ba i několik let) jasno, že právě v historicích by se to mělo projevit, když už jde o tu historii. Mým cílem bylo do Zlína přitáhnout řadu lidí, kteří byli svou účastí spojeni s minulostí Barumky. Na tom jsem systematicky pracoval, aby se ve Zlíně objevila řada osobností od nás a hlavně ze zahraničí. Vše bylo směřováno na magický rok 2020, kdy se měl jubilejní ročník uskutečnit. Oslovených bylo velké množství a mnoho z nich uvažovalo, že by se ve Zlíně objevili. Nejvíce do historie jsem mířil do roku 1974, kdy měla Barumka historicky prvního zahraničního vítěze - Wolfganga Haucka. Ten stále jezdil v rámci Mitropy s historickým Kadettem. Jeho tehdejším týmovým kolegou byl Heinz-Walter Schewe, i nadále aktivní jezdec, který jezdil historiky s Porsche 911 a před sezónou 2019 si pořídil vlastní Škodu Fabii R5 (se kterou chtěl přijet, já ho pořád přesvědčoval do Porsche). Rok 1974 byl také prvním, kdy se ve Zlíně představil Franz Wittmann sen. S jeho synem i Beppo Harrachem, potomkem dalšího legendárního jezdce Ernsta Harracha, jsme probírali varianty, že by jejich tátové vytáhli některý skvost z garáží a přijeli se ukázat do Zlína. A vlastně jsem to naťukával i s dalším velkým synem Manfredem Stohlem, aby přijel on nebo jeho stále občas aktivní otec. Mým největším přáním a snem bylo přivézt zpět do Zlína Harry Jokiho, který v roce 1983 sváděl památný souboj s Johnem Hauglandem. Stále byl ještě aktivní a v roce 2019 jezdil s Volvem 240. Snaha byla přivézt i některého z italských jezdců - ať už šlo o Luckyho, Franca Ceccata, Paola Passutiho či Riccarda Erraniho, který chtěl přijet se svým moderním GTčkovým Mustangem s národní homologací (já jej ukecával spíš na Lancii). Chtěl jsem přivézt i dalšího tradičního závodníka s osmdesátých let Roberta Rotiho, který v tehdejším Gottwaldově startovával s různými Escorty a přivezl i exotické Ferrari 308 GTB. S jeho spolujezdcem Maxem Sghedonim, který momentálně pracuje jako team manager HK Racing, jsme vedli několik debat (ať už virtuálních či reálných). Bohužel, zdravotní stav Roberta už nebyl pro aktivní účast, chtěl jsem alespoň vytvořit videomedailonek se zdravicí. Řešil jsem alespoň návštěvu Johna Price, který mezitím zemřel. Ve Švédsku jsou stále aktivní Hans Gustavsson či Jan Sellholm. V Belgii pořád patří mezi nejrychlejší historiky Jean-Pierre Van de Wauwer (s Lancií Beta Montecarlo), který se ve Zlíně představil v začátcích své kariéry se Škodou 130 RS, aby se po přelomu tisíciletí vrátil překvapivými výsledky za volantem enkového Renaultu Clio Sport či Citroënu Saxo Kit Car, tehdy ještě navigovaný Camille "Ledničkou" Heintzem. Stálým exemplářem býval i Matthias Moosleitner, který stále má použitelné BMW M3 a občas ještě jezdívá. V určitých fázích jednání byla i možnost účasti Johna Bosche s BMW M3 a Patricka Snijerse s Escortem, existoval příslib od Érika Comase, že by vytáhl z garáže vítězného Stratose z ME historiků a přijel by, stejně tak přislíbil návrat do Zlína dvojnýsobný vítěz Paul Chieusse. Plány to byly skutečně velkolepé a i kdyby se podařila jen polovina z toho, byl by to nádherný zážitek...

Jenže přišel covid a všechno šlo do háje. Když se podíváte na výčet jmen, celkem jednoduše si dopočítáte, že většina zmíněných se pohybuje v okolí důchodového věku a jsou tedy v té nejohrořenější skupině. A s tím přichází strach z cestování, který se většina těchto lidí snaží omezit, což bylo ostatně viditelné i na ME historiků. Takže omezení/strach z cestování a nutnost všechno o rok posunout a nemít jistotu, jestli se pojede a jaké budou epidemiologické podmínky veškerou snahu poslal do kopru. Jsem rád, že se podařilo přivézt Paola Dianu, že se představil Wolfgang Hauck, že Standa Kafka přivezl unikátní Škodu 200 RS, že Lubomír Konšel posadil za volant svého VFTS Vaška Blahnu. Vize a přání byly úplně jiné. Ale postupně se jezdci omlouvali, takže tentokrát vynechal i Ital Franco Busi či Hans Gustavsson, kvůli termínové kolizi s maďarským šampionátem se nepředstavili i někteří maďarští jezdci v čele s Attilou Szikszayem, svůj start si na poslední chvíli rozmyslel i Grzegorz Olchawski s pěkným Audi Quattro, kvůli covidu nepřijel ani Jakub Grochola s pěkným Opelem Manta 400, kterého měl původně přivézt i Jürgen Geist, kterému ale na srpen přesunuli jeho domácí podnik. Do poslední chvíle se rozhodoval i Lars Zander, kterého se podařilo přivézt na Bohemii s Fordem Escort WRC v barvách Belgacom. Ohledně Barumky jsme řešili, jestli přiveze WRC do legend a nebo "áčkového" Escorta do měřených ve stejném Belgacomáckém designu Grégoira de Méviuse z Monte 1996. Nakonec to vzdal i on. Úplně nejvíc mě ale mrzí, že nevyšel start Luckyho. Společně s jeho synem "Albym" jsme na startu pracovali nějakou dobu, sám Luigi tomu byl nakloněný, ale v průběhu léta probíhala velká akvizice v rámci firmy, takže oba členové rodinného klanu měli hodně napilno. Situace byla jasně daná - rozhodne se do data uzávěrky soutěže, jestli bude reálné se postavit ve Zlíně na start a nebo budou oba členové potřeba doma. Nakonec se čekalo ještě pár dní po uzávěrce, ale nakonec padlo rozhodnutí, že alespoň Alberto do Zlína přijede, ale Luigi bude muset zůstat doma...

Asi to není příliš smysluplný text na nějaký článek, byl to spíš brainstorming, na co jsem si momentálně vzpomněl. Ale snad je to aspoň nástin toho, co bylo plánováno a "co z toho nakonec zbylo". Příště (nyní již určitě až v příštím roce) se pokusím shrnout startovní pole soudobých strojů a elektrických Opelů.

[PLuto]

Dnes v noci zemřel po těžké nemoci ve věku 62 let François Lethier, který se představil na Star Rally Historic v roce 2014 a měl původně v plánu představit se i na jubilejním padesátém ročníku, leč zdravotní komplikace mu to již nedovolily.

phpBB [video]

[PLuto]

Tak se konečně dostávám ke třetímu dílu vztahujícímu se k Barumce, tentokrát k jezdeckému obsazení soudobých aut. Přeci jen již utekla spousta času a staré je v paměti překrýváno novým, ale snad si na většinu z toho vzpomenu. Řada posádek byla nějakým způsobem vázána k účasti ME, v rámci kterého měli mít v plánu i start ve Zlíně. Tyto plány hodně naboural covid, opětovně omezené cestování a hlavně zrušení (přeložení) prvních dvou závodů ve Fafe a na Azorech. To změnilo řadu plánů, některé z nich byly kombinací MS a ME, načež se vše změnilo. To je třeba případ Adriena Fourmauxe, který původně měl začít v obojím, obdobně třeba Emil Lindholm, Tom Cave, Josh McErlean či Rhys Yates. Ještě hůře dopadli mimo-evropani - celý seriál měl původně jet Mexičan Benito Guerra, Argentinčan Juan Carlos Alonso, katařan Nasser Khalifa Al-Attiyah, vybrané závody i Alberto Heller z Chile. Díky tomu nemohli na Barumku opět přijet ani Tchajwanci. Asi největší nakonec nezrealizovaná akce, pokud pominu možné úvahy o startech Jana Kopeckého, byl start Pontuse Tidemanda s podporou M-Sportu ve Fordu Fiesta R5 MkII. Všechno se podařilo upéct, měl se představit za volantem vozu z francouzského týmu TM Competitión, který měl na první dva závody nasadit i druhý vůz - šotolinového specialistu Stéphane Consaniho (u kterého by se na základě výsledků rozhodlo o pokračování nebo ne). S přesunem závodů a věcmi kolem covidu vše padlo. I tak bylo startovní pole ME hodně nabité a slibovalo to špičkovou sestavu. Leč ta se začala s postupujícími soutěžemi hroutit. Nejdřív se na soutěži MS v Portugalsku zranil Niki Mayr-Melnhof takovým způsobem, že musel odpískat celou sezónu. I přes dosahované rychlé časy se sezóna vůbec nepodařila Fabianu Kreimovi, po haváriích v Polsku a Lotyšsku musel vynechat Řím kvůli rodinným problémům, namísto Barumky jej jeho sponzor vyslal na Ypres, protože je mu teritoriálně blíž a cítil šanci na úspěch. Po nuceném konci v MS se chtěl na ME soustředit Veiby, nakonec kvůli různým důvodům odjel jen dva závody a skončil. Podobně dopadl i Poom, který ale jel hodně pod své možnosti a jeho účast skončila fiaskem. Jeho kolegu Seana Johnstona zase o start ve Zlíně připravila velká havárie na Rally Estonia. Obdobně jako Poom plánoval vybrané starty i černý kůň šotolinových soutěží Linnamäe, covidové problémy jeho i jeho spolujezdce a hodně zničených aut vše zhoršilo. Po třech nepovedených závodech se z ME stáhl Gregoire Munster a dal přednost startu v Ypres a pokračování belgického šampionátu. Původně se měl na více závodech ME představit i Gregor Jeets, toho však zradily zdravotní problémy. Kvůli zdravotním problémům se nezúčastnila ani Nabila Tejpar, která měla přivézt exotický Proton Iriz R5. S jejím zařazením do startovky jsme čekali do poslední chvíle, ale následky nehody z Polska přetrvávaly a doktor jí start na Barumce nedoporučil. Do poslední chvíle jsme čekali i na Nila Solanse, který však po havárii v Římě musel sáhnout hlouběji do pokladničky na opravu vozu a i když jsem se ho snažil ukecávat, nakonec Barumku vzdal. Soutěži také neprospěla termínová kolize s maďarským šampionátem, kdy byla jedna ze soutěží jejich šampionátu kvůli covidu přesunuta na tento termín - řekl bych i schválně, aby tam nemohl startovat Kopecký, který se snažil bojovat o maďarský šampionát. Tím bohužel padla možná (a mnohde i plánovaná) účast jezdců jako Mads Ostberg, Andras Hadik, Miklos Csomos či Kristof Klausz. Další terminové kolize byly ve Švédsku a Estonsku. Blízko barumáckému termínu se přiblížil i závod v Rakousku (či Německu), takže svou plánovanou účast zrušili i Dominik Dinkel a Hermann Neubauer. Barumce neprospěla i téměř termínová kolize se španělským šampionátem, který se jel o týden dřív - tím definitivně padla účast Ivana Arese a, což mě mrzelo nejvíc, obou vozů Suzuki Iberica. Se startovkou na Barumce zahýbala i Rally di Roma Capitale. Další z řady neúspěchů stál účast na Barumce Nikolaye Gryazina. O rozhodnutí týmu nevyslat jej na Barumku jsem věděl cca dva dny po Římě a až do uzávěrky přihlášek jsem se to snažil nějakým způsobem zvrátit, leč nepodařilo se. Dokonce existovala ještě šance posadit jej do Odložilíkový Fabie místo Kočiho, ale ani tato varianta nedopadla. A tak se ve Zlíně jeden z horkých favoritů objevil jenom jako divák a spolukomentátor. Druhou zásadní věcí z Říma bylo rozbratření se spojení Hyundai-Breen-MRF. Nechci zacházet moc do detailů, ale vážně hrozilo, že Breen ani neodstartuje do italské soutěže. Tu nakonec odjel, ale bylo jasné, že spolupráce na této bázi již nebude pokračovat. A tak se hledala náhradní varianta, kdo pojede s tímto vozem na Barumce. Jedním z oslovených byl Dani Sordo, dokonce i Thierry Neuville (který prý mimochodem řekl, že do Zlína radši ne, obzvlášť na neznámých pneumatikách), až to tedy nakonec zbylo na Jariho Huttunena. Ten původně zvažoval plnohodnotný start na svém obvyklém voze, se kterým by určitě patřil do nejširší špičky. Účast s vozem na neznámých pneumatikách a s nesehraným týmem mnoho neslibovala, obzvlášť poté, co se ani příliš nepovedl předzávodní test. Dalším, kdo uvažoval o startu ve Zlíně, byl Oliver Solberg. Už z předchozího roku jsme měli vymyšlený pěkný plán, kdy Oliver pojede ostrou soutěž a Petter s Pernillou se představí v Bugattce na mětské RZ. Pro rok 2021 však už byl Oliver pod smlouvou u Hyundaie. A tak nepřekvapila zpráva krátce před uzávěrkou přihlášek, že Oliver nemůže přijet, protože Hyundai na stejný termín naplánoval v Belgii nějakou předváděcí akci, kde bylo nutné povozit sponzory... Dalším z absentujících byl Hiroki Arai. Ten měl původně kombinovat starty v MS a ME, havárie v Chorvatsku a následné zranění celou věc zkomplikovala. Nakonec se představil až v Římě, měl v plánu přijet do Zlína. V servisu v Římě jsme ještě domlouvali ubytování a zaparkování kamionu, leč nakonec padlo rozhodnutí z Yokohamy, že ze startu nic nebude. Samozřejmě, že jsem cílil i na nepravidelné účastníky ME či piloty s historií Barumky nějak spjaté. Drtivá většina z toho bohužel nedopadla - ať už z důvodů obav o cestování, nedostatkem financí, rozbitými auty či termínovými kolizemi s národními šampionáty či jinými disciplínami. Nevyšel tak třeba opětovný pokus o Nassera Al-Attiyaha. Přípravce jeho vozů Ken Skidmore patřil na přelomu tisíciletí do pravidelné skupinky britských jezdců, kteří jezdili na české soutěže včetně Barumky. Jména jako John Morton, Mike Pattison či Stuart Coupe určitě fanouškům zlínské soutěže něco řeknou. Bavil jsem se nejen s Kenem, ale i některými členy původních výprav. Byly myšlence opětovného návratu do starých vod nakloněni, situace po brexitu a ohledně covidu a celkově cestování to nakonec všechno zhatila (přeci je, většina z nich je již v důchodovém věku a jsou tak nejohroženější skupinou). Bohužel nevyšel ani zvažovaný start Francoise Delecoura či návrat Romaina Dumase. Nevyšel ani start Raimunda Baumschlagera - původně jsme byli dohodnuti na start s R5, v rámci letošního projektu se chtěl nakonec představit s elektrickou Fabií, to ale zatrhla FIA. Z různých důvodů (rozbité auto, chybějící budget, termínové kolize s jinými soutěžemi) chyběli i jezdci v menších autech, kteří původně plánovali/měli startovat. I zde je seznam bohatý, například Florian Bernardi, ze startů na Šumavě, Bohemii či plánované letošní Valašce známý Victor Hansen, Orhan Avcioglu, Mathieu Franceschi, Kaspar Kasari, Joosep Ralf Nõgene, Dennis Rådström, Sergio Fuentes nebo William Creighton. Prostě když to celé shrnu, tak se z původně plánovaného a celkem reálného špičkového seznamu stalo celkem torzo, které patřilo kvalitativně k nejhorším v ME za poslední dvě léta. A to nebyl všemu konec, posádky začaly odpadat i po zveřejnění seznamu přihlášených - Lukyanuk se rozbil na testu, Umberto Scandola těsně před odjezdem do Zlína neprošel covidovým testem, Robert Adolf rozbil auto na testu, Jaroslawu Koltunovi se rozpadl motor. Nepřijel ani litevský tým se dvěmi Škodami Fabia R4, protože Asunmaa rozbil auto při testovací soutěži v Polsku a týmu chyběly náhradní díly... Nepřijel ani Amaury Molle, jenž se těsně před soutěží rozešel se svým původním týmem a náhradní nedokázal najít. Ještě existovala šance, že by nahradil zdravotně indisponovaného Olu Nore, nakonec to nedopadlo a ve Zlíně chyběli oba. Do poslední chvíle byl napnutý i start Enrika Windische s Audi A1 R4, zraněná končetina naštěstí start dovolila. Zmínil bych zde ještě jedno jméno, jehož start byl taky hodně dlouho na váškách - Jaromír Tarabus. O jeho možném startu jsme se bavili již řadu týdnů/měsíců před Barumkou. Původně básnil o šestnáctistovkové Škodě Felicii, možná o nějakém Kitu. Když už chtěl do dvoukolky, mým sném bylo posadit ho do nějaké exotické dvoukolky, se kterou by byl schopen konkurovat Honzovi Dohnalovi (u kterého jsem taky do poslední chvíle nevěřil, že přijede). Mira to možná ani neví, ale seriózně bylo rozjednané špičkové Renault Clio S1600 a nebo Renault Megane Maxi. Nakonec ani jedno z toho nedopadlo a málem nedopadla ani ta 208 Rally4, se kterou jel. V jednu chvíli byla na pořadu i starší 208 R2. Nakonec se aspoň start s Rally4 podařil a společně s Talašem či startem Griebela s tovární Corsou Rally4 je to jeden z mála bojů do poslední chvíle, které se podařilo vyhrát. Jako speciální kapitolu si nechávám dvě "doprovodné soutěže". Jednou z nich je původně společná akce Bin Sulayema a Kresty. O jejich představení ve Zlíně se hovořilo již nějaký čas dopředu a padaly různé varianty. Asi ta nejodvážnější byla, že M-Sport přiveze testovací Pumu Rally1, se kterou by jel Bin Sulayem a Fiestu WRC, se kterou by jel Kresta (samozřejmě jen město a Slušovice). Pak byla varianta, že budou dvě Fiesty WRC... ...až to doslova vyhnilo do stavu, který byl. Pro Bin Sulayema se přivezl Ford Fiesta Rally3. A pro Malinu se doslova na poslední chvíli upekla ta kopcová Fabie WRC. Jasně, nebyl to žádný zázrak, ale jsem rád, že vyšlo aspoň to. Ale plány byly samozřejmě úplně jiné... Kapitolou samou pro sebe byly elektrické Opely. K tématice elektrických vozů, proč tu byly a jaké to přineslo problémy, k tomu bych se radši nevyjadřoval. Zaměřil bych se spíš na jezdecké obsazení. Díky tomu se do Zlína podívali třeba Timo Van Der Marel, který svůj start s benzínovým autem plánoval již několikrát, obdobně pak Charles Munster, Luca Waldherr nebo Laurent Pellier, jasný favorit celého šampionátu. Jezdecké obsazení nebylo vůbec špatné. Kdo se podíval do seznamu přihlášených, našel u čísla e14 jen soutěžícího Opel Motorsport, bez jezdce a spolujezdce. Důvod je jasný - na poslední chvíli se Opel rozhodl, že nasadí jedno elektrické auto s nějakou VIP motoristickou hvězdou, která na sebe upoutá mediální pozornost. Bohužel, jako spoustu dalších věcí, i tohle začali řešit na poslední chvíli (i to prázdné pole se do seznamu přihlášených přidávalo na poslední chvíli). Oslovili celou řadu větších či menších celebrit z jiných disciplín jako Nico Rosberg či Timmy Hansen. Nakonec se nikoho z takto velkých celebrit sehnat nepodařilo, takže nasadili "jen" tehdejšího lídra a posléze i šampiona WRC3 Yohana Rossela.

A to je asi vše, co by z mé strany mělo být řečeno k jubilejnímu, o rok odsunutému ročníku. Ale ještě víc než kdy jindy jsem byl tentokrát skutečně zklamaný, kolik z plánovaných posádek nakonec odpadlo. A když pak poslední dny před uzávěrkou přicházely jedna špatná zpráva za druhou, bylo to skutečně hodně depresivní... (jen pro info, posádky se tentokrát překonaly a drtivá většina z nich se přihlásila až během posledních cca tří dní. Nepamatuju si už přesná čísla, ale řekl bych, že v soudobých se dvě třetiny posádek přihlásily až během posledních tří dnů před uzávěrkou)

[Gurun]

Pluto díky za podrobný popis toho, co mohlo stát a nestalo se. Po přečtení mě napadá směrem k Tobě a týmu Tvých spolupracovníků jediné a to obdiv z toho, že vás to nezlomilo.Tam se podělalo a nevyšlo snad všechno. O to větší mám k vám obdiv.

Tak ať se daří a letošní rok vám všechna ta zklamání vynahradí.