Účast na MS a její krátké ohlédnutí k organizaci
Chtěl bych poděkovat v prvé řadě Stanislav Viktora, protože bez Standy by žádná taková fotka nevznikla. Dále bych chtěl poděkovat celé rodině Stejskalovic, mechanikům za příjemně strávený týden a fanouškům kolem RZ, kterých bylo nespočet i přes to, že jsme startovali téměř na chvostu startovního pole. Tratě byly pěkné, náročné a počasí tomu dadalo ten správný říz, kdy strategie a odvážnost hrála hlavní roli úspěchu. Bohužel z této soutěže si odvážím i rozpačité pocity. Po celém tom týdnu by měl mít správně člověk úsměv na tváři a radost z přejetí cílové rampy. Bohužel se ve mně perou pocity, že jsem dokončil nejdelší závod v životě, ale MS to rozhodně nebylo...
Administrativní přejímka/Administrativní záležitosti - Jelikož jsem startoval poprvé na MS tak nevím jak to chodí normálně. Každopádně podnik ERC jsem absolvoval 3x a nikdy se mi nestalo, že bych změnu v itineráři nedostal vytištěnou oproti podpisu.. Zde byla změna a žádný výtisk jsme nedostali. Budiž... Ten kdo si objednal dopravu kamionem z Pasova do Prahy tak v pondělí na přejímkách vlastně ještě nikdo nic nevěděl, kdy a kde se bude nakládat... Dalším krásným bonusem v průběhu celé soutěže bylo vydávání Bulletinů, které někdy opravovaly či upřesňovaly zpětně předchozí 2 až 3 vydané Bulletiny. A na nějaký itinerář pro servis zapomeňte...
Závod - Start v blízkosti Pražského hradu byl opravdu pěkný a pro mě symbolický, rampa vkusná a Radek Mazal svoji práci odváděl ukázkově i na posádky startující v úplném chvostu. Následná Holding Area u Hornbachu bylo takové mírné nakouknutí na loňský ročník 3.Stadte, kdy zóna pro stání byla menší, než počet aut, který zde měl být (zmatek)... Pražská Chuchle nakonec byla poměrně hezká SSS, která nejspíš splnila i očekávání lidí na tribunách což je primární. Páteční den, který se odehrával na naší straně probíhal více méně bez nějakých komplikací z pohledu posádky. Jen finální čas na přejezd z cíle poslední RZ do Pasova byl relativně na hraně a nebyl prostor na žádné flákání. Sobotní příjezd k ranní RZ, kde byli naši časoměřiči byl poněkud zarážející. Jen hodiny, časoměřiči a jejich auto. Žádný stan, žádná židle, žádný stůl... Zbylé dvě RZ, kde byli zahraniční časoměřiči měli vše co bývá u nás zvykem. Záměr? Nevím, ale minimálně to bylo nedůstojné vůči lidem, kteří tam celý den stáli a neměli si kde sednout a v případě deště ani kde schovat....
Cílová rampa - Prostředí v okolí Pasova je nádherné a důstojné pro závěrečný ceremoniál závodu MS. Kdyby člověk neměl itinerář, tak cílovou rampu asi nejspíš ani nenajde, byť radnice byla vidět i ze silnice přes Dunaj. Bylo úsměvné vidět, že třeba cílová rampa na Rally Český Rallye Český Krumlov či Barum Czech Rally Zlín (a dalších soutěží) je mnohem honosnější než na podniku MS, které by přece mělo být jako pojízdný cirkus F1, když přijede kamkoliv na světě... Nejsmutnější je na tom fakt, že posádky mimo hodnocení WRC nestály nikomu ani za podání ruky a poděkování, nebo památeční plaketu či medaili. Ze závodů jsou hlavně ty zážitky, ale i taková blbost nám vykouzlí úsměv na tváři a určitou hrdost na to, že jsme tak těžký závod dokončili. Však co by jsme chtěli ze startovného za 4 000 €... Budu jen doufat, že příští ročník bude minimálně na úrovni závodů ERC a nejlépe aby ta organizační úroveň byla hodna podniku MS.
Bylo by toho nejspíš více, ale toto jsou mé impulzivní vzpomínky na první start závodu MS a první ročník Central European Rally.
