V anglickém EPS Motorsportu se rozhodli postavit repliku Quattra S1 s motorem uprostřed. Originál se v roce 1985 vyvíjel tajně i před vedením fabriky, následně se testoval na polygonu v Dešné u Slušovic, ovšem po provalení musel být sešrotován.
V dobách úspěšného závodění s Celicami si Toyota a tým TTE v rámci vývoje zkusil už v roce 1991 sáhnout po kompaktní třídveřové corolle. Vznikly dva prototypy, jejichž cílem bylo hlavně zjistit možnosti ohledně vhodného rozložení hmotnosti. Obě auta byla postavena většinou na komponentech z Celicy ST165, ale v obou byl použit systém transaxle s převodovkou u zadní nápravy a motory uložené podélně. První auto se ve finále stalo hlavně pokusnou záležitost pro rallycross a s vyndaným restriktorem dosahovalo výkonu okolo 600 koní. Druhý vůz měl "rallyových" 300 koní, za to se pyšnil precizně vyladěným zavěšením, které se nezadalo s tehdejší Formulí 1. Oba kusy byly hotové už v době, kdy ještě ani nebyla homologována první kulatá Celica ST185, ale nakonec se hatchback Corolla dočkal závodní verze až s příchodem kategorie WRC po konci poslední Celicy ST205. Největším problémem těchto dvou prototypů bylo, že se všechno železo z tehdejší Celicy ST165 do malé corolly vešlo jen horko těžko.
Ve Škodě Motorsport si začínají hrát s elektrikou, coby vývojová studie tam vzniká prototyp Enyaqu RS Race, který bude mít rozšířený podvozek, kompozitní bodykit se zadním spoilerem, bezpečnostní výbavu po vzoru rallyových speciálů (závodní sedačky, rám), vykuchaný interiér, atd. Samotný pohon bude bez úprav převzatý ze sériového Enyaqu RS.
Auto na fotce byl prototyp Fiatu 131 Abarth s přeplňovacím komprerorem od Ferrari. Hranatý krabicoid ale i s přidanými aeroprvky zůstal krabicoidem a i přes dvojnásobný titul získaný se 131 se Fiat nedlouho poté rozhodl toto auto opustit a rallyové aktivity v plné míře předat Lancii. Poznatky s motorem z této obludy se ale naopak využily zcela, nejprve v okruhové Lancii Beta Montecarlo a poté v rallyové 037 a nakonec i v dvojitě přeplňované Deltě S4.